Minulou neděli byly slavnostně zakončeny Hry XXXIII. olympiády v Paříži. Jak je hodnotíte? Na co se bude za pár let nejvíce vzpomínat a v čem byly podle Vás výjimečné?
Olympijské hry jsou samozřejmě naprostým celosvětovým fenoménem. Představují vrchol sportovního snažení a pro mnohé sportovce je právě již účast na této scéně největším úspěchem kariéry. Zároveň jsou však symbolem spojení, míru a fair play a jedinečnou platformou k setkávání nejen sportovců, ale i představitelů států, mezinárodních i národních sportovních asociací či jiných organizací.
Myslím, že Paříž se do historie zapíše jako olympiáda, která opět posunula tento formát na další úroveň a nastavila velmi vysokou laťku pro olympiády nadcházející. Bude se na ni vzpomínat jako na úspěšnou akci, která se i přes původní obavy obešla bez většího incidentu a stala se důstojnou a ikonickou oslavou původní coubertinovské myšlenky.
Naši reprezentanti přivezli z Francie pět cenných kovů – tři zlata a dva bronzy a v českém prostředí se ozývá mnoho hlasů, že se jedná o velké zklamání vycházející z výrazného podfinancování sportu v tuzemsku a že příští OH mohou být na medaile ještě skoupější, pokud se nepřistoupí k razantnímu navýšení finančních prostředků a systémovým změnám. Jak bude na tyto podněty NSA reagovat?
Medailové ambice vycházely primárně z velmi úspěšných Her Tokiu. Skutečnost, že obhájci zlata a jedni z největších favoritů neuspěli, je ve sportu zcela přirozená a všichni, kdo někdy sportovali, to znají. Konečný výsledek totiž není jen o samotném výkonu sportovce, ale také o úrovni konkurence, která strmě roste. Absolutní světová špička se rozšiřuje a neustále výkonnostně posouvá, o čemž svědčí i časté překonávání světových rekordů.
Zisk pěti medailí je zcela jistě za očekáváními, se kterými do Paříže výprava odjížděla, to si musíme na rovinu přiznat. Tento výsledek nastavil českému sportovnímu prostředí zrcadlo a musí to vést k serióznímu zamyšlení a debatě na odborné úrovni se zástupci svazů či resortních center, jaké jsou příčiny. Podfinancování je jednoznačně vážný a dlouhodobý problém, který český sport tíží, ale nejedná se pouze o výši prostředků, ale také efektivita jejich využití.
Zároveň bych nechtěl hodnocení úspěšnosti olympiády z pohledu českých sportovců omezovat pouze na počet medailí. Velmi důležité a potěšující by pro nás mělo být například to, že jsme měli obrovské množství finálových účastí a umístění do TOP 10 nebo to, že Česko reprezentovalo mnoho mladých sportovců, pro které to byla první olympiáda a mají šanci se ještě několika dalších zúčastnit. To je pro nás velký příslib do budoucna. A právě tato kritéria jsou zohledněna i v prioritizaci sportů.
Naproti tomu absence účasti českých týmu v kolektivních sportech se dá jednoznačně považovat za selhání a je na sportovních institucích včetně NSA, aby na to zareagovaly konkrétními kroky. Národní sportovní agentura již před olympijskými hrami představila tři projekty, které by měly současnou situaci ve sportu pomoct zlepšit.
Jedním je projekt high-performance centra, jež bude platformou pro aplikaci nejnovějších vědeckých poznatků do sportu, což je ve světě již zcela běžná praxe. Jsem rád, že se na tomto projektu podílí takové lékařské kapacity jako profesor Kolář nebo lékař Jiří Dostál a věřím, že půjde o výrazné zkvalitnění péče o vrcholové sportovce. Dalším projektem je hojně diskutovaná prioritizace sportů, u níž proběhne na podzim letošního roku aktualizace výpočtu na základě úpravy kritérií v jednotlivých pilířích, ale také na základě výsledků na olympiádě v Paříži. Třetím krokem je vypsání dotační výzvy na podporu ženských týmu s výhledem na OH v Los Angeles, což je projekt, který zahájilo již předchozí vedení NSA, a jehož přínos je vidět již nyní například v pozemním hokeji nebo rugby.
Organizátoři si velmi zakládali na netradičních místech pro konání soutěží – lukostřelba se uskutečnila před Invalidovnou, moderní pětiboj ve Versailles. Jak hodnotíte infrastrukturu ve vztahu k olympiádě?
Francouzi nadchli svět tím, jak skvěle dokázali zakomponovat sportoviště špičkové kvality do celého města a jeho nejslavnějších památek. Propojení kultury, historie a sportu vytváří nezapomenutelné scenérie a udělalo se soutěží zážitek pro sportovce i diváky. Například beachvolejbalový kurt s výhledem na Eiffelovu věž nebo šerm v zaplněném bouřícím Grand Palais byly skutečně chloubou celé olympiády a jakémukoliv dalšímu pořadatelskému městu se bude těžko navazovat.
Kromě toho se o pařížské olympiádě mluví jako o nejekologičtější v historii, pro její účely vzniklo jen jedno sportoviště, což je velký rozdíl oproti pořádání velkých sportovních akcí v rozvojových zemích, které nemají dostatečně rozvinout infrastrukturu už před OH. Když si uvědomíme, že olympijské hry jsou svým způsobem mistrovství světa ve 32 sportech ve stejný čas a na stejném místě, je obdivuhodné, jak kvalitně dokázali Francouzi celou akci zorganizovat i s přihlédnutím k následujícím paralympijským hrám.
Narazil jste na organizaci – před olympiádou panovaly obavy o bezpečnost nebo třeba přelidnění města. Naplnily se?
Musím říct, že i za to pořadatelé zaslouží velké uznání. Bezpečnost byla zajištěna díky extrémnímu nasazení bezpečnostních složek, které nebyly koncentrovány jen kolem sportovišť, ale vyskytovaly se v celém městě, přičemž však jejich přítomnost nepůsobila na návštěvníky nijak svazujícím či represivním dojmem, spíš naopak.
V ulicích byly také tisíce dobrovolníků, kteří pomáhali s orientací ve městě i hromadné dopravě. I přesto, že do Paříže přijelo na 11 milionů lidí, se netvořily výrazné fronty a značení bylo přehledné a všudypřítomné.
Za zmínku stojí i mediální pokrytí, které je díky neustále se zlepšujícím technologiím čím dál kvalitnější. Olympijské programové schéma nabídlo fanouškům z celého světa více než 3 800 hodin živého sportovního vysílání, které bylo navíc doplněno obrovským množstvím obsahu na různých platformách, například na sociálních sítích, což vytvářelo dojem, že jsou diváci přímo v centru dění.
A k tomu všemu panovala po celou dobu konání Her bouřlivá atmosféra podpořená naprosto úžasnou diváckou kulisou, která jistě sportovcům velmi pomáhala v dosahování excelentních výkonů.
Vy jste byl v Paříži po celou dobu konání OH. Jak jste tuto cestu využil?
Jak už jsem zmiňoval, olympijské hry vnímám jako příležitost absolvovat bilaterální i multilaterální jednání s významnými sportovními funkcionáři, zúčastnit se konferencí, inspirovat se přístupem ostatních zemí a navázat případné nové spolupráce.
Hlavním tématem většiny pracovních schůzek byla samozřejmě podpora sportu a možnosti jejího zefektivnění nebo třeba zkušenosti s pořádáním významných sportovních akcí.
Pracovní cestou do dějiště OH byli pověřeni také někteří další představitelé NSA, kteří absolvovali schůzky týkající se jejich oborů působnosti – například sportovní infrastruktury, dotací, koncepce a metodiky či mediální komunikace. Věřím, že přímé zkušenosti z největší sportovní akce planety jsou neoddiskutovatelným přínosem, který budeme schopni aplikovat i v České republice.
Zároveň bych touto cestou chtěl poděkovat Českému olympijskému výboru za možnost využití zázemí Českého domu k realizaci některých z těchto jednání.
Zatímco olympijské hry už jsou minulostí a vlajka s pěti kruhy úspěšně doputovala do jejich příštího dějiště, amerického Los Angeles, už za necelé dva týdny začne v Paříži paralympiáda. Jak vnímáte důraz na úzké propojení těchto dvou akcí, které se koneckonců odrazilo například v kampani Českého paralympijského výboru s mottem “stejní, ale jiní”?
Z tohoto pojetí, tedy úzkého propojení olympiády a paralympiády, mám velkou radost, protože obě akce jsou pro sportovce vrcholem čtyřletého olympijského cyklu, ale někdy i celé kariéry. Paralympijské hry mají z mého pohledu své pevné místo
Jsem moc rád, že se budu moci zúčastnit slavnostního zahájení paralympiády a za Národní sportovní agenturu mohu potvrdit, že jsme připraveni pracovat na zlepšování podpory sportu handicapovaných.