Dvojčata Martin a Tomáš Hánovi, kteří propadli bojovému umění – karate. Zlomovým bodem se stal rok 2010, kdy se stali členy reprezentačního družstva ČR. Mají mnoho shodného, ale právě v rámci karate se odlišují. Jak se tedy vyhnuli vzájemné rivalitě?
Čeho chcete ve sportovní kariéře dosáhnout a co vás k tomu motivuje?
Martin: Už jako malý kluk jsem snil o tom, že získám titul mistra světa, ale postupem času jsem zjistil, že vyhrát jeden turnaj není nejdůležitější, proto se dnes snažím být nejlepší na všech turnajích a posunout své umění o krok dál, nevyhrávat pouze medaile, ale dělat opravdu funkční karate. Motivací je pro mě každý trénink, protože pochopit karate je nemožné a vždy při svém tréninku objevuji nové možnosti, které mě naplňují touhou po zlepšení.
Tomáš: Nejjednodušší odpovědí by zajisté bylo, že chci získat mnohé úspěchy. Sbírat medaile, zopakovat evropské prvenství, zvítězit na mistrovství světa. Mohu říci, že vše, co jsem nyní zmínil, jsou některé z cílů mé sportovní kariéry, kterých bych chtěl dosáhnout. Mimo to, v sobě ale nacházím jakousi vnitřní motivaci, tedy snahu o dokonalost. Jednoduše řečeno snahu co nejlépe cvičit karate, což je další z cílů.
Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
Martin: Za svůj největší dosavadní úspěch považuji získání titulu mistra světa WSKA 2019 v kumite v kategorii junior a všechny mé medailové umístění na mistrovství Evropy a všech mezinárodních turnajích. Každého takového úspěchu si cením, protože za ním vidím ten obrovský kus cesty, kterým jsem si prošel.
Tomáš: Je velice těžké říci, co je mým největším dosavadním úspěchem. Nejcennějšími umístěními jsou pro mě dva tituly mistra Evropy z roku 2018. Dalšími úspěchy, které bych jmenoval mezi těmi největšími, je 3. místo kata z ME juniorů 2019 v Norsku a 5. místo kata juniorů z portugalského MS 2019.
Co považujete na tvém sportu / disciplíně nejnáročnější?
Martin: Ze své zkušenosti mohu říci, že na karate je nejnáročnější propojit všechny komponenty skvělého bojovníka. Nejde pouze o propojení technické stránky s fyzickou, ale zásadní vliv má také psychická složka. Znám mnoho skvělých závodníků, kteří mají výbornou techniku a sílu, ale mají problém se zvládnutím svého já a dopustí se chyb, které je pak stojí vytoužený výsledek.
Tomáš: Moje disciplína v rámci karate se nazývá kata. Jedná se o cvičení sestavy technik (postojů, úderů a kopů). Myslím si, že v souvislosti s mojí disciplínou se nejnáročnější aspekty skrývají už v tréninkovém procesu. Při tréninku je rozhodně nejnáročnější být trpělivý a mít smysl pro detail. Častokrát se totiž chyby skrývají v úplných detailech, kterých si ale zkušené oko rozhodčího všimne. Takové chyby se velmi těžko odstraňují, ale na závodech, na tatami, právě tyto drobnosti odlišují ty dobré od nejlepších. Proto je potřeba být maximálně trpělivý. Když toto překonáte, jediným úskalím, na které na závodech narážíte je schopnost ukázat a zúročit vše, co mám natrénované. Je potřeba mít sebedůvěru a podat maximální výkon bez zbytečných chyb.
Jakým stylem se regenerujete?
Martin: Nejdůležitější je pro mě si nějak vyčistit hlavu, hlavně když nejsem s něčím v tréninku anebo v závodě spokojen. Snažím se vyhnout se karate a užít si jiný sport, především nějakou venkovní aktivitu jako je například jízda na kole nebo lehký klus. Důležitou roli také v mé regeneraci hraje rodina a přátelé, kteří mě podporují a udržují mou psychickou rovnováhu, protože karate je sport, ve kterém zásadní roli hraje také psychická stránka závodníka.
Tomáš: Většinou se snažím o aktivní odpočinek. Po náročném tréninku nebo soustředění si rád udělám procházku, „vytočím“ nohy na kole nebo regeneruji v bazéně. Někdy ale potřebuji odpočinek typu „ležím a nedělám nic“.
Cítíte, že vám disciplína získaná ve sportu pomáhá i v běžném životě?
Martin: Karate není pouze sport, ale je to také určitá forma morálky, která mně naučila být pokorným a dodržovat určitá pravidla a vážit si hodnot. V osobním životě mi vždy karate velice pomohlo. Jako vrcholový sportovec mám minimum volného času, který se snaží trávit se svými přáteli a rodinou. Tato tréninková rutina mě ochránila, před všemi chybami v dospívání a vždy mě vedla na mé cestě životem.
Tomáš: Karate není jen sportem, ale je i specifickým životním stylem. Tréninky karate mě naučily bez odmlouvání poslouchat trenéra, mít úctu ke starším, ctít jakousi hierarchii. V karate jsou pevně stanovená pravidla a způsoby chování. Myslím si, že za vše mluví úklona, kterou každý trénink začíná i končí. Jedná se o akt zdvořilosti a respektu. Pokud cvičíte karate a přijmete toto vše za své, pak jsou vám tyto normy vlastní i v běžném životě. Myslím si, že ani já nejsem výjimkou a disciplína získaná v karate mi pomáhá i mimo tělocvičnu.
Jaké vlastnosti by měl mít podle vás úspěšný vrcholový sportovec?
Martin: Klíčem k úspěchu je trénink, takže každý vrcholový sportovec by měl být cílevědomý, tvrdě pracující, ale hlavně pokorný. Brát si k srdci všechny chyby a poučit se z nich.
Tomáš: Pro mě je zásadní vlastností vrcholového sportovce cílevědomost. Myslím si, že právě ona cílevědomost je společným jmenovatelem všech sportovců. Každý se totiž snaží být nejlepší v tom, co dělá. Každý chce dosáhnout úspěchů. Zároveň by podle mě měl vrcholový sportovec mít jakousi zdravou míru sebevědomí a sebedůvěru. Jednoduše by dle mého názoru měl vrcholový sportovec vstoupit na tatami, tenisový kurt, fotbalové hřiště nebo chcete-li třeba na atletickou dráhu a nemyslet na to, co se stane, když něco zkazí. Měl by se vztyčenou hlavou zaměřit svou pozornost na výkon, aby byl přesně takový, jak se na něj připravil během tréninků. A v případě neúspěchu se vrcholový sportovec nesmí zhroutit.
Čemu se věnujete kromě sportu?
Martin: V první řadě je to studium, protože si uvědomuji důležitost vzdělání, ale rád se podívám na nějaký hezký film nebo seriál. Občas také sáhnu po nějaké knize, ale to pouze výjimečně.
Tomáš: Sport je v mém životě číslo jedna, takže na ostatní zájmy tolik času nezbývá. Mnoho mého času zabírá studium VŠ, kde se snažím být úspěšný jako ve sportu. V občasných volných chvílích je mým koníčkem historie, konkrétně moderní dějiny. Dalším mým koníčkem jsou deskové hry.
Jak vypadá váš ideální volný večer?
Martin: Takových večerů moc nemám, proto nemám úplně ideální představu. Spíše záleží na stavu, ve kterém se v ten daný den nacházím. Někdy jsem raději sám a koukám na seriál, jindy mám rád zase společnost, ale v obou případech nesmí chybět dobré jídlo.
Tomáš: Ideálním volným večerem v mém podání je odpočinek. Rád se během volného večera sejdu s přáteli, zhlédnu hezký film nebo si zahraji nějaké zajímavé deskové hry.
Jaký je váš oblíbený “cheat meal”?
Martin: Pořádný nedělní oběd jako je kachna s červeným zelím a knedlíkem, k tomu pivo a jako dezert medovník nebo jiný sladký dortík.
Tomáš: Pečená kachna s bramborovými knedlíky a červeným zelím. A jako třešnička na dortu nejmenované dobré české pivo.
Jakého sportovce v historii, případně ve svém sportu, nejvíce obdivujete?
Martin: Nejvíce obdivuji Nikiho Laudu a jeho profesionalitu a cílevědomost. Obdivuji, jak byl silný a odhodlaný se vrátit a znovu závodit i po tak traumatickém zážitku jako byla jeho nehoda.
Tomáš: Mnoho mých vzorů a sportovců, které obdivuji, bych našel v karate. Mohl bych jmenovat shihana Hideo Ochi, Kazuaki Kuriharu a Hidemoto Kuriharu. Kdybych však měl vybrat jméno jedné osobnosti z jiného sportu, kterou obdivuji, bylo by to jméno Peter Sagan. Představuje totiž skutečnost, že všichni máme velké možnosti něčeho dosáhnout svou pílí a dřinou. Peter Sagan se z „obyčejného kluka z Žiliny“, který měl rád kola, stal jedním z nejslavnějších profesionálních cyklistů světa.
Uzavřené otázky na odlehčení
Martin:
- Lyže nebo snowboard? Lyže
- Těstoviny nebo rýže? Rýže
- Psi nebo kočky? Psi
- Mytí nádobí nebo žehlení? Mytí nádobí
- Moře nebo hory? Hory
Tomáš:
- Lyže nebo snowboard? Lyže
- Těstoviny nebo rýže? Těstoviny
- Psi nebo kočky? Psi
- Mytí nádobí nebo žehlení? Mytí nádobí
- Moře nebo hory? Hory